rodina

 Korsika...

Nás dostala, zadřela se nám za necelých 14 dní pod kůži. Není tam sice tak málo turistů jako v Laponsku, není tam tak malebno jako třeba na jihu Čech, občas tam hoří, místní střílí na dopravní značky (hlavně na francouzské názvy)...ale dostane Vás.

Jo a chceme tam jednou na důchod bydlet:)

My jsme nejprve chtěli jet Francii jako takovou - navázat na loňské cesty po Bretani a Normandii, pak jsme se ale asi týden před odjezdem brouzdali po netu a narazili na fotky Korsiky - takže bylo rozhodnuto - budeme ve Francii, ale na Korsice.

Při hledání na netu jsme zjistili, že nejkratší cesta je trajektem z italského Livorna, rozjeli jsme se tedy tímto směrem. Nemám ráda cesty v noci, špatně v noci vidím, takže nemohu pomoct za volantem a Michael je zase spavý typ - takže jedeme v klidu odpoledne v neděli, ráno jsem ještě byla v práci. Dětem jsem na cestu koupila malá cestovní DVD a Michael si koupil navigaci. První noc jsme spali ještě v Německu v penzionu, druhou už v Livornu , nebo spíš kousek za ním ve směru na Pisu, v kempu Saint Michael. Nikde jinde totiž v této oblasti nebylo místo - je to totiž přímo u moře. My s sebou ale bereme stan každý rok - pro jistotu, takže i letos se hodil. Bohužel jsme dostali místo hned u záchodků, docela hlučné. Tak jsem zvolila spolehlivou uspávací taktiku - k večeři v kempové restauraci jsem si dala zdejší víno. Usnula jsem pak hned, ani nevím jak. Bohužel víno asi nebylo nej - bolest hlavy druhý den utišila až pátá káva v trajektu.

Mimochodem navigace, kterou si Michael koupil na tuto cestu, byla skvělá - už v Rakousku v horách začala hlásit ztrátu družicového signálu, to samé pak v horách na Korsice - ke nás naváděla buď do skal nebo z útesu:)

V Rakousku jsme se rozhodli jet po dálnici, což ovšem znamená koupit si dálniční známku. Podobné rozhodování Vás čeká v Itálii, kde jsou také dálnice zpoplatněné. Tam jsme zaplatili ke 40 euro při cestě tam. V Itálii totiž platíte za ujeté kilometry na dálnici a my zvolili právě trasu po zpoplatněné dálnici. V Itálii jsme také projeli největším počtem tunelů - leckteré byly docela předpotopní. Zvláště v okolí Janova byly pěkné vykopávky.

Ceny benzinu nejsou dramatické, spíše podobné těm našim.

Michael našel dvě společnosti, které provozuji trajekty na Korsiku - mnohem levnější, alespoň při zakoupení až na místě - byla společnost Moby.it Cesta tam nás čtyři s delším autem vyšla na dva a půl tisíce a zpátky o tisíc víc. Lístek jsme si koupili den před odjezdem. Překvapilo mě, že cesta trajektem trvala 4 hodiny, naštěstí pro další cestující i pro nás, měli hrací koutek a dětské kino, takže o našich dětech jsme nevěděli ani my, ani ostatní.

Druhá společnost, která zde také provozuje trajekty je Corsika Ferries - ta právě byla mnohem, mnohem dražší- myslím až o 2 tisíce za jednu cestu.

Na palubě je také Wifi. Cesta tam byla lepší -bylo dost místa, bohužel na zpáteční cestě byl trajekt zaplněn více, takže jsme sice pro sebe místa sehnali, ale museli jsme si je neustále hlídat.

 

Trajekt nás vylodil v Bastii, kde jsme si koupili mapu Korsiky a rozhodli se zůstat v severní části ostrova, hornaté a přejet tuto část z Bastii na druhou stranu. Po cestě se někde ubytujeme, podle toho, kde se nám bude líbit.

Hory jsou tu fakt úžasné!

 

zatímco na jihu jsou říčky a potoky vyschlé, tady v nich bublá a teče voda, tvoří menší či větší zátoky - kde jsme pak trávili část každého dne. A ano - vodopádky, vodní klouzačka na kamenech - i to je tu běžné. Přes Korsiku se také táhne hned několik dálkových tras, značení je vesměs na kamenech barevnými skvrnami.

 

 

táta a máma mají pěkné nohy:)

 

Do hor k vodě jsme jezdili nad Evisu, kde byl také adventure park pro děti, ale i směrem dolů k moři k Portu. Jednou jsme odbočili k vesničce Ota a tam jsme našli úžasné místo s říčkou, starými mosty...

 

mamince se tu líbí...

 

 

 

Podél říčky vede stezka ke starobylým mostům.

 

 

tohle je Ota.

 

Takováto městečka jsou ve zdejších horách vidět běžně a jsou také důvodem, proč bychom zde chtěli bydlet, proč se nám tu tak moc líbilo. A to jsem si myslela, že bydlet bych chtěla v Bretani...Vesničky a městečka jsou tady jakoby rozházena po úbočích hor na návrších či výstupcích hřebenů. Dá se možná říct, že klasické zdejší městečko či vesnice je složeno z několika kamenných, starých domů nalepených na sebe - spojené a protkané jsou úzkými křivolakými uličkami. Nechybí kostelík. Některé z domů jsou pečlivě upravené, natřené dveře a okenice, jiné jsou polorozpadlé - ty se mi líbily nejvíc - inklinuju k nákupu polorozpadlin - viz naše chalupa a náš domeček. Líbí se mi, že i tady je patrný francouzský vliv. Zatímco Itálie, kterou jsme projížděli, byla v porovnání s Rakouskem, neupravená, špinavá, hlučná-  tady je patrná Francie - vše je většinou uklizené a upravené - nejvíc je to vidět v přístavech a větších městech.

 Ovšem já sama bych si tu řídit netroufala....

 

však tu také větší auta před skalní zatáčkou troubí, aby o sobě dala vědět. Ovšem místní se tu jezdit nebojí, jezdí jako Fitipaldi:)

 

Korsické silnice jsou skutečně příšerné úzké, tedy ty v našich horách. Stoupání do hor anebo i jízda z hor je pro nás minimálně nezvyklé. Připravit se musíte na propast hned u krajnice. Však leckde je také krajnice propadlá, uzavřená, posunutá. Kromě těchto silniček tu existují ale i běžné silnice:)

V horách jsme v městečku Evisa našli menší hotýlek, ale byl i s bazénkem pro naše děti - cena 90 za nás 4 na den bez snídaně. Za tu jsme platili zvlášť - tady u nás 7, ale jinde ji měli i za 4,5 euro. A snídaně byla- tedy pro nás - chudá. Každý den to samé - jeden máslový croissant, káva, čaj, čokoláda dle výběru, maribelková marmeláda - jedna ze zdejších specialit.

Jinak samozřejmě na Korsice naštěstí nenajdete hotelová centra a velké komplexy - spíše menší hotýlky a ubytování právě v soukromí. Tím, že Korsika patří pod Francii -i tady jsou Gites, jejichž seznam najdete i na webu. Přesto není třeba dopředu si nic objednávat. V jednom horském městečku sice bylo plno, ale v druhém o pár kilometrů dál, tedy v Evise, už jsme našli ubytování v pohodě. Jak jsme se rozhlíželi - je rozdíl v ceně přímo u moře, kde je ubytování dražší a cenou dál od moře s krásným výhledem na hory. Navíc ten, kdo přijede svým autem, se dopraví po ostrově k moři bez problémů. Bez auta se na pořádný výlet na Korsice nedostanete.

Evisa vypadá takto:

 

 

bazének u hotelu děti ocenily:)

 

Tak jsme si do našeho piknikového koše dokupovali další dobroty - sýry, salámy, Cidre z Normandie  - jabčák dvouprocentní( ten miluju, už vloni jsem na něm v Normandii ujížděla a stojí jen euro)  nebo místní víno či pivo Pietra nebo Colombo, bagetu....S tím jsme si každý den našli jiné místo - polovinu dne jsme byli v horách a druhou u moře. Pláží je dostatek, tak jsme je objížděli postupně. Nejhezčí byla ta, kterou jsme našli poslední den. Byla nejdál od místa našeho hotelu, v městečku Galerie....bylo dokonale opuštěné, málo lidí, oáza...

Ceny v obchodech nejsou dramatické. Něco je dražší, něco stejné - peněženka Vám tu rozhodně nevyteče. Ano, za jídlo v restauracích tu zaplatíte asi jako u nás ve skutečně luxusní restauraci. Takže jednou jsme platili za večeři u moře čítající 2 ryby s přílohou, moulesky, pizzu, litr místního vína, tři koly, kávu a vodu - platili 140 euro. Jinak se tu ale cena menu pohybovala od 14 euro na osobu. Přepočítávat ale na dovolené, jednou, dvakrát za rok - nemá smysl. Jinak byste si crepes - tedy výborné francouzské palačinky - nemohli dát, protože by se Vám 4,5 až 6 euro zdálo moc - tedy v přepočtu....né, to nedělejte. Já s sebou vezla dětem nějaká sušenky, ale protože šlo většinou o čokoládové, roztekly se a pochutnala si na nich zdejší prasata.

Ve větších městech najdete také hypermarkety - Carrefour, obchody jsme viděli a také navštěvovali i v menších městech. Najdete je i v obcích, rozhodně nemusíte mít strach, že byste neměli kde nakoupit. Ty menší mívají polední pauzu - i v restauracích se od cca. 15cti hodin do 19cti nevaří, jen Vám prodají pití.

Večeče pro nás byly obřadem - máme rádi jídlo, což je na nás vidět - takže jsme si to užívali i tady. Buď jsme večeřeli u moře -  plody moře, ryby, moulesky..nebo v horách - v tom případě místní polodivoká prasata, která jsou volně kdekoliv. U silnic jsou atrakcí pro všechny turisty - tedy i pro nás. Schovávali jsme jim zbytky jídla a děti je pak krmily.

Tak to jsou ta prasátka...

obdivují je i další, viz druhé auto.

 

na divoká  prasátka na mrkvi s nudlemi jsme si zašli do malé restaurace u silnice v horách - takováta budova z kamenů, majitel nám popsal se zvuky, co vlastně budeme jíst, protože umíme anglicky a německy, ale francouzštinu a korsičtinu ještě ne.

Není ale pravda, že nemá cenu se bez znalosti francouzštiny sem vydávat - my jsme příkladem. Pravdou ale je, že s angličtinou nebo jiným jazykem, tu neuspějete.

 Máme závazek - do příštího léta se naučíme fráninu. Pozveme si učitele domů pro nás čtyři - pokud jste z Berouna a okolí a chtěli byste nás učit - dejte vědět:)

Dětem se v této restauraci líbily tácky pod talíře...velké fotky Korsiky

 

Linda je všežravec  - chutnaly jí ryby i moulesky. Kuba ne - ten je vybíravec - většinou měl pizzu anebo párečky z konzervy koupené v místním obchodě.

Evisa, kde jsme bydleli, je nad Portem, v jehož okolí je hned několik pěkných pláží. I my se samozřejmě vydali do Ajaccia za Napoleonem, ale kolony aut před a pak i v tomto městě, nás odradili, nedalo se ani zaparkovat, tak jsme se otočili a jeli zpátky nahoru.

Poprvé v životě jsme si půjčili motorový člun pro  nás 4, no pravda, námořnici na nás koukali s obavami. To když jsme zvedli přední část člunu a měli problém do něj i vlézt...ale plavba byla fajn. Ze člunu se nám otevřel výhled i na skalní útesy zezpodu...

 

tohle byl náš kapitán...

 

a pokud nechcete platit za pitnou vodu, zkuste tu ze zdejších fontánek!

 

Moře je tu fajn, někde byly větší vlny, jinde menší, někde bylo čistější, jinde jsem do vody nešla. Moře se nám suchozemcům líbí vždy...

 

 

 pláže byly také různé - někde píseček, jinde oblázky...

 

  

 táta je prostě rok od roku větší chlap!!!!

 bohužel na zpáteční cestě s námi usnul na německé dálnici, nic se nám  nestalo, jen auto už prostě nejelo. Čekali jsme tedy 4 hodiny na dálnici s dětma na odtahovku....

 

A příští rok sem pojedeme znovu! Však jsme nestihli ani Bonifaccio!