rodina

 cestování Laponsko...

2007, léto: Přemýšlíme, kam vyrazit na dovolenou. Chceme něco levného, protože jsme tento rok vtáhli naší rodinu do další hypotéky - úvěr na zakoupení chalupy. Chceme moře, ale ne Chorvatsko, kde jsme byli rok předtím a nelíbilo se nám. Tak nás napadlo Polsko. Jenže já- mamina - jsem tvor zkoumavý, na mapě jsem zjistila,že vlastně z Polska je to trajektem kousek do Švédska -takže ano, pojedeme do Polska k Baltu a pak na výlet do Švédska. Nemáme peníze,proto sbalíme starý, velký stan a vyrazíme. Máme rádi změnu, takže každý den budeme v jiném kempu. Tahle verze dovolené se začala plánovat asi v květnu. V červnu jsem ale začala sjíždět net a zjistila, že z toho Švédska je už  kousek na sever - do Laponska a tak jsem celou rodinu doslova zblbla - pojedem až tam! Ta krajina je prostě super! V srpnu 2007 vyrazili na cestu na daleký sever, tři děti, dlouhá Fabie, stan, oblečení na horko i zimu, hodně jídla a jede se!Jedeme podle běžné automapy, teprve ve Švédsku kupujeme podrobnou automapu Švédska - můj muž se podle ní orientuje v pohodě.

Ovšem představte si to, když někomu řeknete, že jedete do Laponska. Všichni lidé kolem nás nasadili okamžitě nechápavé pohledy a ptali se, co tam jako budeme dělat, když je tam přece furt zima a jak tam asi chceme dojet autem se třema dětma a na vlastní pěst???Nikdo nemohl nějak pochopit, že si tam jedem odpočinout, že my si prostě na pláži, kde se válí milion Čechů, neodpočinem. Zkusili jsme to jednou a raději jsme po pár dnech sbalili děti a z Chorvatska utekli aspoň do rakouských Alp.

Nás naopak představa této dovolené, této určitě dost dobrodužné cesty lákala. A to o víc, jak jsme se na netu dívali na nejrůznějí fota této krajiny.Víc a víc  nás tato krajina přitahovala a my se nemohli dočkat odjezdu.

V poslední době jsem příliš velká individualistka, naštěstí můj muž asi taky, takže cestovní kanceláře a organizovaný turismus -to není nic pro nás.

Takže jedeme na vlastní pěst. Dopředu se broudáme trochu po netu pro získání informací, ale pak stejně na místě jednáme operativně.

Jo, ale možná nevíte, že v zemi tří korunek si doslova a do písmene péče o zdraví podává ruku s úctou k životnímu prostředí. V rámci celé EU jsou totiž právě oni nejzdravější a maj nejvyšší průměrný věk - 77,9!

Tak holt zapomenem na naše oblíbené vepřové bůčky a anglickou slaninu, aspoň na dobu naší dovolené!

  

Tak takhle to vypadá v autě, nestarší Tereza ani není vidět, ostatně zpětné zrcátko nefunguje:)

Vyrážíme v polovině srpna a plán naší cesty je dojet do Kiruny, což je asi 150 km za polárním kruhem. Nakonec jsme jeli ještě dál:) O dalších asi 200 km.

Pravdou je, že než takováto rodina vyrazí -je to prostě chaoz. Při přemisťování věcí z bytu do auta jsem upustila tašku s příbory, které se vysypaly na silnici před panelákem.

Na hranicích jsme šli na benzínce na záchod -zamkla jsem se a už jsem se neodemkla. Musela být zavolána paní, která měla univerzální klíč. Nezapomněla podotknout, že se to tam ještě nestalo:)

Z Česka jedeme nejprve do Polska - na místo k moři dojíždíme ráno, je krásně, horko, děti nadšeni, mně se Balt zdá studenej, tak stavím většinu dne písečné hrady na pláži. Pozdě odpoledne jdem na jídlo - nic moc a ještě docela draho. Samozřejmě, že přes Polsko se jet do Švédska se nemusí, ale my se chcem na začátku taky vykoupat.

 

Linda byla u Baltu ale nadšená, jako dokládá foto:)

 píseček je tam super a já se spálila

 muž se snaží o zajímavé záběry - v tomto případě moje něžná ručka:)

Z Polska odjíždíme na noc do Německa - na noc už jezdit nechci- zase jsem se nechala mužem přemluvit. Ráno jsme na ostrově Fehrman, kde se celý den touláme - nejprve osamělá pláž  a snídaně s koupáním.

  Kuba u muzea v ponorce, něco pro klučičí oko na ostrově Fehrmann

 ptačí nádhera na ostrově

 jelikož jsme přijeli ráno, vraceli se zrovna z práce na moři rybáři. Ryby byly hned k mání- dali jsme si v rybím bufetu - chutnaly!

Potom jedem k trajektu, kterým přejíždíme do Dánska. Nikdo se nemusí bát, že by trajekt nenašel, jednak na mapě jsou značené lodní trasy a jednak tento ostrov není moc velký, takže značky Vás v pohodě navedou. Výhodou je umět aspoň trochu němčinu nebo anglinu, Michael naštěstí umí obojí, já ne, takže já jen koukám.

Trajekt nemusíte ani dopředu objednávat, tyhle jezdí totiž pořád sem a tam, je to jen malý kousek, prostě přijedete na místo vyplutí, stoupnete si do fronty a šup na loď.

 reklama na trajekt v podobě našich prcků

 na moři

 zdařilá siluetka...

 Cesta trajektem trvala opravdu jen asi dvacet minut.

V Dánsku jsme v odpoledních hodinách, takže ještě projdem krátce Kodaň a potom přes placený obří most do Švédska.

Nazpět jsme jeli jinou cestou. To proto, aby byla změna, zpátky jsme tedy najeli na trajekt výše a vyjeli jsme na se veru Dánska, které jsme pak projeli dolů po silnici a pak se vylodili opět na Fehrmanu.

 Kodaň a socha známého pohádkáře Andersena.

 Kodaň

A jedem do Švédska. Tady u prvního fast foodu typu MC Donalds dáme večeři a pak jedem. Začíná být večer, takže hledáme místo na spaní. Doma jsme na webu zjistili, že ve Švédsku se může přespat kdekoliv ve volné přírodě, tak rozbalujem stan u prvního jezera, které jsme našli. Ovšem spát ve volné přírodě jen tak se nesmí v dosahu kempů a obydlí. Je to míněno spíše pro sever Švédska. Říká se tomu  právo allemansratt- - neboli právo volného pohybu v přírodě. Samozřejmě se musí respektovat příroda. Kempy jsou ale úpně všude, i na severu, jsou značené na každé silinici. Všude jsou ukazovatele, neni to jako u nás, kde je na dálnici jedna cedule s odkazem na 300 km, tam si můžete vybrat. My se sice doma dívali na net na kempy, ale ve finále jsme si je pak hledali podle toho, kdy jsme se rozhodli, že už máme ten den dost ježdění. Tu první noc - My tedy ale přespali jen tak na jihu. Pozor -ve Švédsku je vše super značené a na dálnici je skoro všude odpočívka se super vybavením, nebo alespoň místo pro zastavení. V noci jsem se vůbec nevyspala - bála jsem se, nevím proč.

 první noc v našem starém stanu na jihu Švédska.To už je ale vlastně ráno.

 

Druhý den ráno snídaně na propanbutanu, kafe, čaj pro ději, koupání v jezeře, všude šíleně komárů a podobných bodavců.

hned na začátku, tedy na jihu Švédska byl i tento runový kámen:

  

 

Za okny auta se nám míhají  dlouhé hodiny nekončící lesy, které  jsou tu a tam vystřídány vodní hladinou s tradičními červenými baráčky na březích. Lidská obydlí lemující cestu spočítáte na prstech jedné ruky. Zajímavý je taky  vývoj složení porostů. V jižním Švédsku jsou lesy podobné těm  našim . Cestou k severu ubývají listnáče, později jsou smrky nahrazeny borovicemi, které se stále zmenšují. Pak to už nejsou hrdě vzpřímené borovice, nýbrž pitoreskní bonsaje s pokroucenými kmeny odevzdaně čelící drsnému arktickému klimatu. Samo Laponsko je však domovem trpasličích bříz. Přídomek trpasličí je  na místě, protože ani nejsilnější jedinci nepřesahují vzrůstem výšku dvou metrů.

 tohle je naše druhé nocování, už v kempu, myslím, že to byl Fishkemp.

Kempy jsou fakt všude velmi dobře značené, nikdo si nemusí dopředu zjišťovat, kde jsou a bát se, že je nenajde. Z každé hlavní silnice je nějaký, cedule s odkazy na ně jsou snad po nějakých dvaceti minutách, dokonce i v Laponsku jich je dost.My sice hledali dopředu nějaké informace, jsou stránky speciální na kempy a na trajekty, ale stejně jsme pak více méně improvizovali. Na mapách jsou většinou značená místa, odkud vyjíždí trajekty, nebo stačí zadat do plánovače trasy místo a cíl a on vám vyhledá i přejezdy moří trajektem. Původně jsme chtěli jet do Švédska trajektem z Polska, ale bylo by to delší, než z Německa do Dánska a z Dánska do Švédska a navíc z Německa jezdí trajekt každou chvilku.

 

Po další noci  vyrážíme dál na sever. Jedem podle obyčejné mapy, ale pak kupujem u pumpy podrobnou mapu Švédska s kouskem okolních států. Jedem po dálnici do Stockholmu. Tam jsme trochu bloudili, já hned chytám amok nebo hysterii, ale muž je kliďas. Pravdou je, že jsme vjeli někam, kde byla cedule ukazující, že budem platit za ten vjezd...Tak jsme s tím už tedy počítali, ale při výjezdu se nikde nic nedělo a při přejezdech hranic taky ne -stejně nás nikdo nikde na hranicích nekontroloval. Takže Stockholm jsme pak už jen profrčeli, neb se spěchalo ještě mnohem, mnohem dál - na sever! Ono na té naší malé mapě, na automapě se zdálo, že je to kousek, ale podle podrobné mapy Švédska, kterou jsme pak pořídili, už to takový kousek nebyl.

Další přespání už jen v kempech, odmítla jsem spát jinde. Kempy po cestě téměř všude, cenově levnější než u nás, my měli stan, tak jsme hledali kemp s označením stanu. Pouze v jednom z kempů byli lidé se stanem, jinak jsme byli raritou - všude obytné přívěsy. Kempy jsou povětšinou velmi dobře vybavené, vzhledem k tomu, že sever je prostě pokryt jezery, vždy jsme byli v kempu u jezera -to vítali hlavně děti.

Na zem jsme dali ve stanu podložky a já s dětma jsme spali v bundách, táta ne - on moc na teplo není, ale víte co - v Laponsku poránu přeci jen teplo nebylo - asi tak 5-6 stupňů.

 naše "adventure" nocování -Tereza

Program naší dovolené byl dost o ježdění, náš syn má LMD, je dost divokej, byl to docela záhul s nimi vydržet denně 5-7 hodin v autě. Měli jsme cíl a proto jsme dost jezdili. Do cíle jsme dorazili po pěti dnech.

 tak se nám rozbil foťák, řádila jsem jak tajfun, nedá se svítit, holt koupíme jinej, ale i tak s rozbitým to nevypadá zle.

 Takže jsme sjeli z dálnice a v malém obchůdku koupili nový -stál asi jako u nás a pak už fotil docela dobře.

 platba kartou České spořitelny VISA electron všude bez problémů

  kostel v městečku, kde kupujem foťák

Pohonné hmoty jsou za stejno jako u nás, většina potravin také, jen něco je dražší. Určitě je drahé jídlo  v restauracích, takže jsme většinou koupili něco v jejich marketech a pak to uvařili sami.

Ovšem v marketech si určitě kupte jejich rybí saláty, nebo na trhu. To je mňamka. Každý den jsme měli jinou dobrotu.

V jednom z kempů jsme se od paní provozní dozvěděli, že byla shodou okolností kdysi v mládí v Plzni. Uměla dobřa anglicky, tak jsme se jí také ptali, jestli poznáme Polární kruh. Tento kemp byl totiž asi tak 100 km od něj. Usmála se, a řekla, že ano, je to prý na silnici značené. Měla pravdu.

 Tak jo, jsme tu!!!!!

Polární kruh - to je síla! NO síla, je to prostě místo označené na silnici! Ano jsme tu -na silnici je dobře označen -Polar Circle, je tam zastavení, cedule, kemp....My tedy neodolali a vyfotili se.Sluníčko svítí, teplota 20 stupňů. Je to ale zvláštní pocit být na polárním kruhu!

 

 Táta překračuje polární kruh za bodanců komárů

 

 a jak vidíte, je tu fakt teplo!!!

A jelo se dál - a pozor, to už se mění krajina podél silnice. Už jsme skoro u finských hranic, ale odkláníme se na Kirunu, kterou jsme si stanovili jako cíl.

První část cesty nás totiž dálnice vedla právě k finským hranicím, odklon jsme provedli asi 100 km od hranic. Jasně, také jsme někdy odbočili špatně, i v tomto případě, ale pak jsme to včas zjistili a jelo se naším směrem. Já sice začala říkat, že bych docela ráda viděla i Finsko, ale to už muž zavrhl.To prý by se za naší dovku nestihlo, měl pravdu, bylo to tak akorát.

Kiruna - ladíme dokonce rádio Kiruna, nemluví, jen hrajou.Ale hezky.

Naproti nám auto na nás bliká, co se asi děje???? Aha - první sob u silnice,rychle fotíme, a za chvíli další a další, pak si zvykáme.

 

 

 

 tak ještě jednou

Laponskou přírodu lidi označujou  za panenskou. Mají pravdu.  Kdyby chtěl člověk  této bohem zapomenuté země vyjádřit své zážitky v několika slovech, pak by asi řekl:"  nedozírná jezera, nespočetné řeky a říčky, husté lesy, na hory, údolí a slunce, které v letních měsících vůbec nezapadá". Den strávený ve zdejší kouzelné krajině by unesl srovnání s týdenním pobytem v relaxačním středisku. A to je pravda, protože na válečce u moře jsem byla v životě dokonce dvakrát! A stačilo!

Jdem dál:

 

 No ne - u silnice všude šílené množství hub -zastavujem a jdem na houby. Byly pak k večeři s masem ve vlastní šťávě a těstovinama.

 

 jenom ty jedlé:)

 

A je tu Kiruna. No, tak tedy to je zklamání. Ošklivé město, těží se tu nějaká ruda a je tu zima. Je ale večer, tak jedem do zdejšího kempu. Ten je plnej, takže sice najdeme místečko pro stan, ale stanů je tu jinak hodně. Den poté totiž startuje jakýsi závod odvahy pro většinou mladé lidi. Ti jdou pěšmo s bagáží a se stanem do Národního parku Abisko, vzdáleného asi 12O km odsud. Tady se mi fakt nelíbí.

 Kiruna, jediné místo z celé dovolené, kde byla zima

 ulice v Kiruně

 

 

Takže náš plán - jedem tam, tady se nám nelíbí.

 

A ještě zajímavost: jsme tu v ročním období, kdy i v noci je tu za polárním kruhem světlo. Je to zvláštní...

 po celém Švédsku jsou nejen při dálnici, ale i na dalekém severu, všude odpočívky. U jezer je využívaj asi nejvíc rybáři

 

 Michael už na cestě do Národního parku Abisko, v pozadí jsou vidět hory

 typický obrázek severu

 

Abisko - musíte vidět!!!!

Patří i podle netu a časopisů k nejzajímavějším parkům na severu této země. Je prý pravou branou do Laponska. Nádhera, příroda se nedá slovy popsat. Lesy se mění v cosi jako tundra, nevím, jsou to holiny břízek a všude voda, jezero, řeka, vodopád, jezero, řeka, vodopád. Sem tam rybář...velké kameny. Stačí se podívat na globus a zjistíte, kde jste, nebo do pořádné mapy. Tohle je už prostě úplný sever.

Ještě jedna naše domácí perlička: v jednom z kempů, jehož majitelka byla německého původu a byl docela zastrčenej mezi lesy, bylo jen málo lidí. NA ploše jsme ve stanu byli jen my a asi třicetiletej kluk z Rakouska - ten měl stařičkej stan, seděl před stanem v době našeho příjezdu a četl si.

Jenže naše tři děti vyskákaly z auta a po několikahodinové jízdě nastalo jejich velmi hlučné halo. Bylo mi ho svým způsobem líto, jel sám za klidem na sever, kam normálně moc lidí nejezdí a ten klid skončil s naším příjezdem. Druhý den jsme sbalili stan a ještě jsme se zastavili u jezera poblíž kempu, zase vyskákali a šli se cachtat. ZA chvíli vidíme jeho auto, zastavil na parkovišti, ale jakmile nás spatřil, zase vlezl do auta a odjel na druhou stranu jezera:)

Pokud chcete ještě něco jiného, pak zvolte třeba největší pak Padjelanta s rozlohou 2010 km čtverečních na náhorní rovině, ale na jeho přejití si rezervujte určitě  nejméně deset dní. Ten už totiž sousedí s parkem Sarek s horami, ledovci a nenajdete tu už žádné chatky se základním vybavením, jak to v jiných parcích je.

Jinak ve Švédsku maj celkem 20 národních parků a téměř dvojnásobek rezervací,to je síla, co?

A vzornou ekologickou politikou dosáhli toho, že se můžete normálka vykoupat v zálivech metropole Stockolm, my ale volili raději místa, kde bylo méně lidí, proto jsme sem přece jeli.

 

 příroda na severu cestou do Abiska 

 

 s provozem na severu rozhodně nepočítejte, bát se ale nemusíte, signál byl naštěstí všude

 všude jezera

 jezírko a osamělý rybář

 obrázek zdejší silnice, to je jiný kafe, než když jsme byli v Chorvatsku - to již nikdy více

  to je sever

  

  

  

 

 obří jezero už v národním parku Abisko

 

 

 

 parking je prostě všude:)

Dojelo se do Abiska - kemp se super výhledem. Jdem na houby, aby byla večeře. Mužskej si šel koupit do marketu sobí maso, udělal si a šmakovalo.

 ano, jsme v Abisku!

  je tu hezky

kemping v Národním parku Abisko je trochu netradiční. Stany si stavíte na vyvýšené plošině a místa pro stany jsou mezi břízkami, kterých je tu všude strašně moc. Na větve jsem aspoň mohla pověsit naše věci:) Jo, taška je z COOP obchodu -těch jsme potkávali hodně a dá se v nich dobře nakoupit. Jednou jsme potkali obchod Lidl a opravdu je "levný":)

Tento jediný kemp má dokonce odstavné parkoviště mimo stanovou plochu, což pro nás znamenalo hrůzu! Dokážete si představit, jak neseme stan, deky, spacáky, polštáře, jídlo, pití, pleny, vařič -prostě vše pro pět lidí asi 800 metrů? Michal funěl jako šílenej.

I v kempech se dalo až na jednu výjimku platit kartou ČS VISA Elektron, stejně jako ve všech obchodech. Pravda, maj tam jiné ty terminálky, do kterých se karta v obchodě strká. U nás Vám to udělá pokladní, tam ne. Tam se oni správně Vaší kartou nesmí dotknout, u nás museli dělat výjimku, já se to nenaučila po celou dobu dovolené.

  náš starý stan v úžasném kempu v Abisko -koupila jsem si v infocentru mikinu s kapucí:)

 

 výhled z našeho stanu v Abisku, není to tak zřetelné - dole něco jako mokřina. Stačilo seběhnout dolů a zase bylo dost hříbků k večeři, oni to tam moc nesbíraj. I z lidí ubytovaných v kempu jsme ale byli jediní sběrači a požírači. Pilně jsem posílala také pohledy, pravda, moc levné nejsou, ale u nás už taky ne.

 stále kemp v Abisko

ta  cesta za to stála

 Lindě chutnaly i zdejší borůvky

 

 

 

 

 tak tohle je market v Laponsku

  děti potěšil místní skřítek

Další den jsme jeli přes park do Norska - na sever Norska do Narviku. Krásná cesta, několikrát jsme stavěli pro výšlap po krajině.

 jedno ze zastavení - něco jako řeka Vydra u Sušice:)

 navíc i báječně chutná

 

švédsko norské pomezí se blíží

 

Cesta do Norska vedla přes hory, přes kameny, jezera, jezírka, plesa a to doslova a do písmene.

  

 

 liduprázdno, balzám na nervy

 

 

 Těsně před švédsko norskou hranici - ve skalách nad jezírky maj tyhle chatky, některé mají i vlastní saunu či satelit

  

 

 skoro reklama na Fabii, už ujela 3000 km, ještě pojede domů

 

tundra, skály, jezera a zase a zase...a na většině míst jste úplně sami.I tady je jakoby vlepeno jen několik málo dřevěných domků - ovšem využívaných místními jen k rekreaci.

 

 

 

 

 

Norsko - neděle, takže vše zavřené, projdem a jedem zpátky. Chtěli jsme na Lofoty, ale byly tady odtud ještě dalších 500 km, tak jedem zpět. Přes Norsko zpátky dolů nepojedem, je tam vše dražší, platí se přes cestu tunely apod. Švédsko je v tomto směru zemí vlídnější. Ty Lofoty mě mrzí pořád, fakt jsem je chtěla vidět - burácející oceán....snad někdy příště.

No nic, jedem pomalu zpátky!

 tak takovéto odpočívky jsou na severu všude, většinou je u nich i jezero - jak jinak

Jeli jsme podle mapy, většinou po dálnici nebo hlavní silnici. A když se nám chtělo, tak jsme sjeli z hlavní. Najednou jsme si řekla, že bych ráda byla přímo u Botninského zálivu, který spojuje Švédsko s Finskem - tak jsme na mapě našli blízko našeho místa malé městečko nebo obec Ratan. Nikde nikdo a přesto tam maj zázemí pro turisty. Přímo u moře, v zálivu je dřevěný domeček, kde je naznačeno -pro turisty. Vevnitř jakéhosi bytečku je návštěvní kniha, pračka, kde si můžete vyprat, kola na zapůjčení, stůl, kuchyňská linka...

 

 Ratan přístaviště

  tak tady jsme našli v Ratanu vše pro turity., včetně toalety

 tak to je vnitřek - mimochodem -mají tam rozpis úklidu v tomto útočišti, každý obyvatel Ratanu  se tam střídá

 

 

Mimochodem i v Abisku nechali poutníci, turisté, své přebytečné věci a potraviny s delší trvanlivostí, po svém odchodu ostatním v kuchyni v kempu. Prostě na ně napsali FREE!

 typický domeček ve Švédsku

Nu a jedem zpět dolů. Tentokrát přes Göteborg, tady nakupujem, konečně i pro ženské něco. Byl výprodej v HM - dokonce maj nadměrné velikosti, takže i já nakupuju. Michael si koupil taky tři trika a děti také. Také tam byl zábavní park s obří dráhou, ale tam nás už táta odmítl vzít.

 Göteborg - hotel a restaurace

Poslední noc jsem chtěla strávit u moře na pláži. Našli jsme podle mapy malé místečko u Severního moře s kempem, bylo krásně, večeře na pláži...

 poslední noc, bohužel došly baterky ve foťáku, nebylo, kde je dobít

V tomto kempu jsme našli švédského důchodce, který nocoval ve svém starém Volvu vedle našeho stanu. Ten den se totiž do tohoto městečka stěhoval do malého domečku, poslední noc spal tedy na pláži. Dokonce n ám půjčil svůj gril na přípravu večeře. Michael umí slušně anglicky, takže nám tlumočil. Tereza říkala, že taky ze školy umí. Ano, šlo jí dobře jediné slovo yes...

Pak jedem na trajekt, vyjíždíme v Dánsku  - jinde než prvně - takže tentokrát jedem autem přes Dánsko. To je divná země, na Švédsko nemá.

Druhý trajekt zpátky na německý ostrov, ve Free shopu si kupuju nějaké obleky a dobroty a zpátky domů.

Po celou dobu jsme nepotkali jedinou českou duši. Pouze jednou slovenského kamioňáka....

Vzhledem k tomu, že jsem dopředu vyzjistila, že alkohol se volně v každém shopu ve Švédsku neprodává, tak jsem si vezla z domova vínečko. Ve Švédsku jsou na alkohol speciální, státem kontrolované obchody. Kolik alkoholu vezu, kolik máme s sebou nebo na účtě peněz -nikdo nekontroloval, nikde na hranicích nás neprohlíželi, ani jednou nás nestavěla Policie. Vše v pohodě.

Pokud pojedete jako my, rezervujte si na tuto cestu autem víc času, než my. Pokud by bylo pár dní volna ještě navíc,  jela bych se s rodinou ve Švédsku podívat i na jiná místa a vyzkoušelo by se něco pro zvednutí adrenalinu. Například si můžete totiž půjčit skládací vor a sjet na něm řeku Klarälven.

V krajích Skane a Värnland si zas může člověk pronajmout drezínu a jet si po kolejích.

Rybářský lístek je k mání ve všech infocentrech nebo ve sportshopech.

 pohonné hmoty stojí stejně jako u nás.

Na kolik nás našich 13 dní příšlo?

Dva dospěláci a tři děti

pohonné hmoty -ujeto 7800 km  - 12 - 13  tisíc Kč

trajekty, mosty - 7000 tisíc Kč

kempy - 300 za přespání za noc pro všechny

jídlo vlastní, plus nákupy švédských dobrot.

Vešli jsme se tedy do 30 tisíc celá rodina v Laponsku!

Nevím, jestli léto 2008 nebo 09, 10 - ale chci se podívat do Grónska - můj muž to  ale ještě neví:) musím to zas nějak šikovně nastrčit, aby ta myšlenka chytla i jeho.

Ba ne, teď už víme, že tedy léto 2008 tak daleko nepojedeme. Musíme dát dohromady tu chalupu:) Ale možná se vydáme alespoň na pár dní do Bretaně - je to zajímavý kraj.