rodina
kronika našich výletů |
|
kronika našich výletů...
Tak zakládáme kroniku našich výletů. Velké cestování budem dávat zvlášť -jako třeba Laponsko..., a tohle bude na naše malé cesty. Datum založení jest 20. listopad 2007. cestování 2011 červen Jedeme na hořovický zámek, máme ho za barákem- asi 3 km,tak je skoro ostuda, že jsme se tam nedostali dřív. Je tam několik expozic, my zvolili hračky našich předků - dětem se líbila.
březen Jarní prázdniny jsou tady, Jakub jede k babičce, Terka je má jindy a máma s Lindou jedou do termálů, na tobogány a do hor. To vše je v Tatrách a máma už tam byla asi pětkrát, takže jede jako Lauda - cestu z Praskoles do Popradu dá za pět a půl hodiny malým Ševíkem.... A dobrá zpráva pro stav účtu - Linda má pobyt v penzionu u Aquaparku Poprad v naší oblíbené kolibě U Štefana zadarmo. Stejně tak neplatí za vstup do Aquaparku ani za jízdu lanovkou na Lomničák - vše je totiž pro mrňata do šesti let grátis! Hurá! Takže nám nic nebrání vyjet až ke Slunci, nad dva tisíce metrů. Počasí jako vymalované, výhled na celou část Slovenska...
Vždy dopoledne jsme jely na výlet z Popradu, kde jsme tedy bydlely, do hor a pak druhou část dne jsme tobogánovaly...
naše mjma alias mladulína neustále svůj byt mění, nové trendy to je něco pro ní....takže ted to u ní vypadá velmi moderně....
stejně je to zvláštní - dcera má ráda vše staré, nemoderní a....
leden Na dva dny máma s Kubou jedou do horské přírody - do Popradu. Silnice trochu klouzaly, ale šlo to. Bydlelo se v Popradu u Aquacity v kolibě U Štefana - dobrá cena, slušné ubytování, výborná kuchyně. Každý den tři hodiny v termálu s tobogány a výlet do Tatranské Lomnice Tatranskou električkou. A pak domů - za šest hodin jsme cestu zmákli.
Krásně nám na cestu svítilo sluníčko....
další fotky z této cesty má u sebe ve složce Jakub.
cestování 2010 Kuba s mámou se zastaví jen tak na skok v Nebílovech. Původně pro jablka ve zdejších sadech, ale bylo zavřeno, tak návštěva zámku.
Listopad 2010 O víkendu mají speciální tentokrát speciální prohlídky pro děti na zámku v Mníšku pod Brdy, což tak daleko od domova nemáme, tak je jasno, kam jedeme. Navíc jsme tam ještě nebyli. Cíl naší cesty je tedy daný!
Zámek Mníšek pod Brdy se nám moc líbil - doporučujeme.
Koncem října jsme si udělali výlet do naší rodné Plzně do Dinoparku. Pravěk tady útočí naprosto neškodně - k nemalé radosti našich dětí.
Máma a táta spolu jedou po stopách termálních pramenů na Slovensku. Takže zvládnou za pět dní termální lázně Podhájska, Bešeňová, Poprad a Tatralandia. Každou noc spíme někde jinde. První noc jsme v Tatranské Lomnice, kousek od stanice lanovky v hotelu Sasanka - cena 15 eur za osobu se snídaní.
A co bychom to byli za výletníky bez nějakého toho výletu...Takže jsme se vyjeli podívat lanovkou ze Starého Smokovce kousek výš a ujít pár kroků. Ostatně táta má chůzi předepsanou od lékařů...
A je to jen pět minut chůze směrem Bilíkova chata.
Jo, táto, tahat do kopce 140 kilo živé váhy je holt dřina....
Jo, jak k dílu, tak k jídlu...To, abych zas ušel kousíček nějakého toho kopce:)
Jinak ale táta drží dietu, takže to foto je lehce zavádějící a vlastně na talíři má jen kousek žeber a pomohla mu s nimi maminka. Starý Smokovec si stojí za to i projít. Zcela jistě nepřehlédnete tento kostelík. Ani maminka ho nemohla nevidět, však má také kontaktní čočky, takže vidí dobře.
Máma už ve Vysokých Tatrách byla, ale táta ne. A máma se rozhodla, že se táta musí podívat na Solisko. A taky že si zkusí kousek vyjít. Lanovkou se tedy jede k chatě pod Soliskom a pak společně stoupáme. Pravda, ne ruku v ruce, to by ani na těch kamenech nešlo, ale stoupáme. ( taky táta je o dobrých pár metrů pod mámou, která váží o 55 kg méně než táta )
Solisko jsme se snažili bohužel zdolat marně. Až úplně nahoru to táta nedal, ale chybělo jen málo. Takže snad příště, až táta zas něco sundá ze své váhy.
Tak takové kameny musel zdolávat i táta. Slůvko musel jen v uvozovkách - máma to chtěla a to je jiná...
Solisko jsme sice nezdolali, ale opalovat jsme se pod ním mohli. Bylo fakt krásně a horské sluníčko je super!
Naše výlety jsme prokládali koupáním v termálech, například v Tatralandii.
Po cestě je všude plno kolib a salaší, kde se dobře vaří. My se zastavili u jedné, kde měli vše z domácího chovu. Takže v kolibě byla i prodejna ovčích produktů. Navíc pekárnička výborných buchet - sladkých i slaných. Mňam! Tak jsne se u objektu vyfotili.
Cestou z Podhájske, kde se nám ale nelíbilo, protože tam nebyly žádné vířivky, masáže a další zázemí, jsme zastavili v Banské Bystrici v Muzeu SNP.
Ale teď už odlétáme do Bešenové!
Tátovi se v Bešenové líbí....
A po koupání zase dlabání:)
Samozřejmě si dobrotu dala i maminka - kuřecí plátek v kaštanovoořechové omáčce s granátovým jablkem. A protože maminka toho moc nesní, měla večeři bez přílohy a ještě kousek zbyl na tatínka.
A stihli jsme se zastavit i v noční Praze. Tu jinak vídáme většinou jen přes den, jinak to ani s dětmi nejde.
září 2010 Kuba už chodí do třetí třídy u nás na vesnici. Linda je předškolačka a Terka je v prváku na gymplu v Praze. I tak si o víkendu najdeme čas na výlet nebo na oběd. Nebo obé dohromady:) to nejraději. V září jsme šli na hrnčířské trhy v Berouně, kde jsem si koupila pár maličkostí a pak na něco dobrého do restaurace hotelu Lagunu. Mají tam epesní tatarák z lososa - ten si dávám já napůl s Michaelem. Terka si dala brokolici zapečenou se sýrem a bramborem, Kuba klasiku v podobě smaženého kuřecího řízku a Linda bram.kaši a file. Fotodokumentace našeho oběda následuje....
druhý týden v srpnu jen s Lindou na pět dní Balaton a tři dny Nízké Tatry. Já vím, že o nejmladších dětech se říká, že jsou miláčci a že je rodiče protěžují, ale Linda je fakt jiná, než Tereza a Kuba. Tereza byla - no, velmi svéhlavé dítě v pěti letech - však můj nej kamarád Ondřej Kapic by to dosvědčil. Kuba měl diagnostikovanou LMD, tedy lehkou mozkovou disfunkci s tím, že mezi devátým a jedenáctým rokem se vše bude uklidňovat. Mohu potvrdit, že psychologové nelhali, je mu devět a už to jde, ale ještě bych s ním sama v malém autěě 600 km nejela. Ano, větším s námi do Laponska i na Korsiku jel, ale i tak by to člověk nezvyklý na hyperaktivní dítě, těžko zvládl. Kuba si sám dobrovolně zvolil pro letošní prázdniny zvolil babičku a strejdu, takže na začátku července jsem jela na cesty s Lindou a Terezou. Tereza je teď v pubertálním, věčně opozičním období - "rohlík ze včera nejím, je tvrdej...."apod. A pak jsem tedy jela na týden jen s Lindou, neb Terka byla u kamarádky. Protože se nám líbilo u Balatonu, jely jsme opět tam, jen jinam, o 3 km blíže centru a tohle místo bylo pro Lindu jako stvořené. Hotel měl svůj vlastní pozemek s hříštěm, kuželkami, prolézačkami a byl přímo na pláži. Za 20 euro na osobu jsme měly pokoj s balkonem a snídaní. Nebojte se vydat se bez předchozí objednávky na Balaton - všude jsou volné pokoje v hotelu či v privátech - od 350,- našich korun za osobu a den v privátech. My měly tedy hotel se snídaní za 20 euro, tedy za 500,. našich korun, což je super cena- podívejte se, kolik se platí za ubytovko u nás. Oproti tomu, co jsme měly na začátku července, bylo toto ubytování pro nás lepší v tom, že přímo před hotelem bylo molo a pidi pláž pro malé prcky, kde fakt voda Balatonu byla po kotníky. Takže mámy i tátové se svými potomky stavěly hrady a stavby z písku a přitom pak stačilo ujít pár metrů a člověk byl v Balatonu.
a Linda si hotelového pozemku užívala - i se mnou, když jsem zrovna nefotila:) Hrály jsme něco jako fotbal a volejbal, kuželky, prostě jsme si spolu užívaly jako dvě kamarádky. Zapomněla jsem v tu chvíli, že mně bylo 37 a to je přeci dobře. Můžeš přijít o všechno v životě lidském, ale o zážitky tě nikdo nikdy nepřipraví. Asi něco na tom Carpe diem bude....
Po pěti dnech relaxu opouštíme Balaton a jedeme s Lindou na Slovensko, do Nízkých Tater. Naším cílem je Bešenová, neb jsem Lindě slíbila nějaký velký aqua park. Navigace se rozhodla jet přes Budapešt - nu dobrá, proč ne. Jenže se v Budapešti rozhodla stávkovat, takže jsem půl hodiny bloudila centrem tohoto města. Pak mě napadlo vystrčit ji ven z okna a držet jí, protože se nějak moc zahřívala. Naštěstí to fungovalo, ale musela jsem ji tak držet celou cestu, co jsem po ní chtěla výkon.... V šest hodin večer jsme dorazily na místo, našly ubytování přímo na místě - opět není problém, hotely, penziony, priváty...všude všeho dost. Povedlo se nám ubytovko 50 metrů od aqua parku a tak jsme stihly ještě večerní třihodiny koupání, tobogánů a tak. Bešeňova a pokus o večerní foto...
Až nad tento penzion jsme musely vystoupat ke vchodu do jeskyně.
A jedeme lanovkou vzhůru do oblak....
Linda taky vyfotila maminku - vždyť to říkám, že je to hodná holka.
A jedeme zase dolů....
v neděli jsme se rozhodly ještě jednou si dát dvě hodiny tobogánů a pak vyjet směr domov. Měly jsme to akorát, neb jsme sedly do auta a začala smršť. V podstatě bouřilo a pršelo celou cestu, ale to nejhorší nás chytilo v Praze na okruhu. Pěticentimetrové kroupy, po nichž mám otluky na střeše auta. I tak jsme to ještě ustály dobře, však řadě aut to vytlouklo skla.
konec července -Vysoké Tatry Nevím, zda patří Vysoké Tatry do Kroniky našich výletů, když jsem do Vysokých Tater jela jen já sama. Ano, poprvé v životě jsem jela na pět dní sama bez dětí a bez manžela. A Vysoké Tatry - nu, miluju hory, ač nejsem klasická vysokohorská turistka. Ráda chodím - kopce a panoramata k tomu to je nej spojení a to, že jdu sama, to vůbec nevadí. Nikomu nemusíte říkat, kam se ten den chystáte...a když se náhle rozhodnete pro změnu, nemusíte to nikomu oznamovat. Protože jsem jela po ranní službě v neděli, rozhodla jsem se přespat u hranic ve Vizovicích...spalo se dobře - takto
mimochodem - asi shoda náhod, ale majitel by rok po bandáži žaludku:) Z Vizovic jsem vyrazila v pondělí ráno do Tater do Tatranské Lomnice, kde jsem se opět z jakési nostalgie, která se letos protíná mým životem, rozhodla ubytovat v hotelu Morava. Znalý člověk ví, že Zotavovna Morava figurovala ve filmu Anděl na horách. Navíc cena odpovídala mým představám - do 25 euro na noc se snídaní, pokoj s balkonem včetně příplatku za neobsazené lůžko. I krajina okolo Vizovic by stála za důkladnější prozkoumání, snad někdy příště - však jsem neodolala a i v autě fotila, ale zastavila jsem...
Odpoledne jsem dorazila do hotelu Morava, nechytila jsem zrovna super počasí, ale já byla připravena, tedy kalhoty, pláštěnka a tak.Výhled z balkonu na loučku, kde se cvičilo ve filmu Anděl na horách...
Mám pocit, že také vybavení hotelových pokojů bylo z doby Anděla na horách...ačkoliv Anděl na horách se natáčel v Grandhotelu Praha v Lomnici, jen exteriéry se točily před Moravou a také ve filmu vše točí naoko okolo Moravy...Samotná budova je historická záležitost. pamětní deska v holetlu nám říká, že se o založení postaral v roce 1933 sám T.G. Masaryk.
na posteli mám Egypťana Sinuheta a taky peněženku, která byla třeba. Kupodivu, jak se cena noclehu pohybuje v Tatrách od 10 euro, tak ostatní služby jsou poměrně drahé. Cesta lanovkou na Lomnický štít mě přišla na 30 euro!!! Nedovedu si představit, že pojedeme celá pětičlenná rodina. Já měla v hotelu zaplacené snídaně, víc jsem nechtěla, vzhledem k mému malému žaludku by se mně klasický oběd či večeře v hotelu nevyplatil. A tak jsem si chodila na něco cestou, kde jsem zrovna byla na vysokohorských toulkách.
Vzhledem k tomu, že jsem v Tatranské Lomnici byla jen pět dní, hned druhý den jsem se rozhodla pro Lomnický štít. Lanovka vyjížděla asi 200 m od hotelu a počasí? Převalujícíse mlha, mrholilo, na štítu 2 stupně Celsia, dole asi deset, prostě typické červencové počasí:)
Také v lanovce jsem se snažila fotit, ale skutečně šlo jen o snahu. Nejdříve jsem jela sedačkovou kabinkovou lanovkou na Lomnické sedlo a ze sedla pan tou tradiční, která byla také ve filmu Anděl na horách, na Lomnický štít.
Lomnické nebo spíš správně Skalnaté pleso je...nestačí říct krásné, takže jen ty tři tečky. Okolo jezera vede cesta a naučná stezka zároveň, zkrátka cesta s naučnými tabulemi. U Lomnického, Skalnatého plesa je také observatoř.
Z Lomnického plesa vytéká voda
mlha nade mnou.....mlha pode mnou....
Taky jsem si vyfotila místní floru - na faunu později taky došlo:) Naštěstí to nebyl medvěd...
Nu a z Lomnického plesa lanovkou vzhůru k výškám na Lomnický štít, kde, jak se dalo čekat, byla mlha a dva stupně Celsia. Jo a tu čepici pana Marvana jsem nikde neviděla...
Taky jsem se vydala sedačkovou lanovkou na Skalnaté nebo Lomnické sedlo...Počasí bylo stále stejné, takže teplá mikina, trekové kalhoty a pláštěnka...
A zvládla jsem také Belianskou jeskyni - uvnitř jsem ale nefotila, na to totiž můj stařičký foťák není stavěný....
A když už jsem ve Vysokých Tatrách - musím taky na Štrbské pleso.
Ze Štrbského plesa jedu lanovkou k chatě pod Soliskom, tedy k nejmladší vysokohorské chatě, která se nachází na jižním svahu Předního Soliska ve výšce 1840 metrů nad mořem. Chata je výchozím bodem k výstupu na Přední Solisko. Bohužel mně nepřálo počasí, protože po 20 minutách výšlapu po kamenech vzhůru za trvalého drobného deště, se ještě rozhodla ukázat se se vší parádou mlha. Takže jsem se vzdala - já osamocená turistka - a šla zpátky. Z lanovky jsem fotila panoramata:)
A perlička závěrem - poslední den mého pětidenního pobytu ve Vysokých Tatrách, se přišel pástk před hotel jelen - sice bez Robátka, ale přišel.
polovina července - Balaton!!!! Začínám být nostalgická....po Laponsku, Bretani, Chorvatsku, Řecku...jsem začala vzpomínat na to, jak jsem se cítila fajn před revolucí, v době dětství, v časech, kdy jsme každý rok jezdili na Balaton. Nu a protože není nic snazšího, než si vše připomenout, tak jsem tak učinila i já letos. Jedinou malou změnou bylo po těch dvaceti letech to, že jsme nespaly pod stanem v Aranypartu, kam jsme kdysi jezdívali, ale v penzionku vedle Aranypartu. Vzala jsem jen sebe a holky. Sbalila jsem vše potřebné do mého pidiautíčka bez klimošky a v neděli po ranní službě se vyjelo. Půjčila jsem si navigaci od Michaela a protože jsme vyjížděly až dopoledne, tak jsme se rozhodly přespat v půli cesty na Moravě v kempu Pasohlávky. Nu, nebylo tam tu jednu noc špatně, jen cena za unimobuňku, byla stejná jako v Siofoku za pokoj se záchodem, sprchou a ledničkou, což mě překvapilo. V Pasohlávkách jsme se v každém případě ale stihly vykoupat a půjčit si taky loďku se skluzavkou. No, já nechtěla, neb ji moc neumím řídit, ale Lindě jsem to nemohla odepřít. Tak se na ní i vyfotila.
Ráno se pak vyjelo směr Balaton. Rozhodla jsem se pro jízdu přes Slovensko, jet se dá i přes Rakousko. Bohužel bylo ten den strašné horko, takže jsme do cíle dorazily úplně....Ale co, odpoledne v pondělí jsme se už koupaly v Balatonu. Voda v Balatonu byla čistá, jemný píseček, sem tam malinká mušlička. Lidí tak akorát, jen v sobotu bylo znát, že místní mají volno, takže se dá říct, že na pláži nebylo k hnutí. Ale stejně tam bylo méně lidí, než si pamatuji například pláž v Chorvatsku. Jízdu jsme zvládla bez problémů a dokonce i obavy z jazykové bariéry byly zbytečné. Hodně lidí v Maďarsku umí i nějaká ta naše slovíčka. Kromě kukuřice jsme si samozřejmě dávaly i jiné dobroty - i ty místní. Jenže díky mému zmenšenému žaludku, jsem si většinou dávala jídlo napůl s Lindou a ještě jsme to nesnědly - a Linda chtěla většinou špagety, ale dala si i rybu:)
Linda byla opravdu nadšená - třeba tady v plážové restauraci.
Ach ty špagety....
Linda si taky sama chodila kupovat ledovou tříšť, druhý den se naučila, říct si i o míchanou - slůvkem mix. Ta holka se holt neztratí. Po kom to asi má?????
Na pláži prodávali také zmrzlinu....přiznám se, že jsem každý den měla tři kopečky...ale přesto jsem přijela domů opět o 40 deka lehčí...
A protože si pamatuji, jak jsme taky s rodiči tehdy, kdysi, jeli do centra Siofoku na trhy a tak, vzala jsem jeden den holky a jelo se. Bohužel fotek je jen pár, zasekl se mi tam foťák....Líbilo se nám v parčíku před vodárenskou věží, byly tam tyto zvláštní sochy...
A Tereza? Ale jo, líbilo...
Úplně poslední den našeho pobytu, den odjezdu, se k naší spokojenosti zatáhlo a vlny byly pořádný....skoro jako u moře. A tohle počasí nás potěšilo vzhledem k cestě domů v autě bez klimatizace. Jen byl silný vítr, tak jsem musela jet pomalu, moje malé auto se trochu chvělo a zdálo se, že nás to odfoukne:)
červenec - hned první dva dny autokemp Betlém u Teplé. Jakub má kousek od tohoto kempu babičku, kam jsme ho odvezli a pak si na dva dny pronajaly ( jen my holky ), chatku právě u rybníka Betlém. Malý rodinný kemp, navíc ony první dva prázdninové dny zpola prázdný. Však je to vidět z fotky....
a tady jsme bydlely....pěkná chatka s ledničkou a taky touto verandou...
nu a nebyly jsme jen v kempu - asi jeden km od kempu je premonstrátský klášter Teplá, tak jsme si dopřály prohlídky uvnitř i venku.
květen - dvě babičky se k nám vydaly na víkend. Tak jsme se vydali všichni na Žebrák - ale bez Terezy, která byla v Praze s nějakým chlapce - má teď ten věk na randění. A Michal s námi taky nebyl - bohužel jeho 140 kg váhy mu brání. Sice ho přesvědčujeme, že právě pohyb a změna stravy či příp. operativní zmenšení žaludku by pro něj bylo to pravé, ale zatím marně. I naše babičky měly s kopcem, který je zapotřebi zdolat, co dělat. Na samotnou věž už si netroufly. My ale ano! Výhled je úžasný. Točník je z věže hradu Žebrák krásně vidět.
Menších výletů už bylo docela dost, podnikáme cesty do okolí našeho domečku. Stále ještě nemáme vše procestováno, vše navštíveno. Jen s sebou vždy nemáme fotoaaparát:) Ovšem na Křivoklát jsme ho s sebou vzali a dokonce i s baterkou. Kuba si vyzkoušel roli středověkého lovce...
A ještě jednou Křivoklát...
Cestování léto 2009 Na Rhodos jsem jela jen já a holky - Linda a Tereza.
bohužel jsem něco udělala s foťákem, takže nemám víc fotek....Bylo super, že na naší pláži skutečně bylo velmi málo lidí, většina hostů byla u bazenu - vadily jim vlny, které zase já miluju! V naší skupině byl také Denis s mamkou Janou ze severu Čech - tak jsme pak chodili všude společně. Denis s Terkou:
zapomněla jsem se Denise zeptat, zda mu nevadí - být na našich stránkách - tak pokud vadí, dej vědět:)
Cestování v létě 2008 sice nebylo malé, ale bylo o něco menší než Laponsko, tak vkládáme sem. Nejprve jsem v červnu letěla s dětmi sama do Tuniska - prostě jsem koupila last minute zájezd a jela jsem. No, moc dobře se nevedlo. Už třetí den dostal Kuba úpal nebo úžeh -prostě 40cítky horečky, zvracel a tak. Ještě předtím spadl v noci z postele a rozbil si pusu. Další den Linda měla šílenou zácpu a aby toho nebylo málo - 14ctiletá Tereza se zamilovala do Tunisana, se kterým se prvně líbala a já srážejíc horečku Kubíkovu a hlídajíc Lindu - jsem jen doufala, že se nic nestane. Pár fotek:
jo a Linda se v letadle pozvracela.
v sprnu jsme pak jeli jen s Lindou a Michaelem naším velkým autem, které jsme koupili letos, do Francie. Koupili jsme ojetinu za 90 tisíc v Německu -Nissan Serena s řadou sedadel navíc - velká rodina je velká rodina. Na internetu jsme si našli cíl naší cesty Mont Saint Michel. Rozhodli jsme se jet bez předchozího objednání ubytování - v Bretani a Normandii jsou všude Gites - tedy něco jako Zimmer Frei. O Gites jsem se dozvěděla z vysílání Radiožurnálu, takže z práce. Pro jistotu jsme si s sebou vzali stan, který jsme nakonec využili první noc, kdy jsme spali v kempu. Auto jelo super, vše jsme našli v pohodě, i když jazyková bariéra si nás našla všude. Umíme anglicky a německy a to je člověku ve FRancii málo platné. Bydleli jsme v kamenném domečku -takovém tom typickém bretaňském domečku u příjemných lidí a ubytování nás stálo méně než penzion v Česku - 700,- se snídaní. Cestování autem je super!!!!! Po dálnici jsme jeli jen v Německu, ve Francii jsme pak jezdili mimo, po neplacených úsecích a viděli tím pádem vesnice, vísky, města...malé osamělé pláže, kde jsme byli jen my a naše bosé nohy v písku.... tady zrovna pomíjivost otisku Lindušky ...
Počasí v těchto končinách u Atlantiku odpovídá tomu, kde jste. První noc pršelo, druhý den vlastně také. Ale pak už bylo krásně. Nebylo horko jako v Tunisu, bylo akorát. A Atlantik byl prohřátý natolik, že se v něm dalo v pohodě koupat. Ovšem já se už doma těšila na obrovské vlny a naštěstí byly!!! A útesy, po kterých se dá nádherně chodit, sednout si a poslouchat burácející oceán...paráda.
tak tohle byla ta první noc ve stanu. Strašný kemp, musím říct -snad nejsou všechny kempy ve Francii takové a my měli prostě smůlu. Mont Saint Michel nezklamal - je ještě krásnější a velkolepější než na fotkách na netu, které jsme viděli před cestou. tady je v mé dlani:)
výtah:)
A ještě Michel v noci
nu a jak vypadalo naše bydlení? Pěkný pokojík se sprchou, na verandě jsme konzumovali všechny francouzské dobroty a já popíjela vínko...
a náš dům tedy vypadal takto: (naše bydlení je v té malé části za kašnou)
Kousek od Saint Mont Michel, tudíž kousek od našeho bydlení, je například Aligator Bay - tak tam jsme jeli s Lindou na výlet.
Kromě aligátorů tam mají i želvy. Ale aligátorů je tam fakt hodně!
a nechybí ani hadi. Zajímavé je, že tam mají dokonalé klimatizace nebo co, prostě to tam nesmrdí jako u nás v ZOO u krokodýlů a hadů.
Další z našich výletů v rámci cestování po Normandii a Bretani byl hřbitov. Vzhledem k tomu, že jsme v Normandii, tak vojenských hřbitovů je tu dost. My míjeli a tudíž i navštívili hřbitov jen s německými padlými vojáky.
Nu a teď už je zas hezky a my míříme kam?
do pirátského městečka Saint Malo, kde si nejprve fakt užívám ty obří oceánské vlny.
dovádím jako malá holka, užívám si bez ohledu na lidi, kteří se na mě dívají a myslí si kdoví co.
A protože každý turista si tu koupí námořnickou mikinu, tak se tak chováme i my... tady jsme na útesech
čas pro siestu:
a zvěčnili jsme také mušle, které jsou vidět při odlivu. Ten je tady velký a pak přchází velmi rychle příliv. Při odlivu se odkryjí malé ostrůvky, na kterých jsou třeba tyto mušle. Nebo se dokonce při odlivu člověk dostane v pohodě na ostrůvek s pevností, ale také tam může nakrásně zůstat do dalšího odlivu...:)
kromě mušlí si se správným nářadím můžete pří odlivu utrhnout a otevří a samozřejmě i zkonzumovat ústřice
podle bójek je vidět odliiv
Saint Malo je městečko obklopené pevnostmi.
táta s Lindou zkouší, zda je udrží...
Creperie, Moulerie - to jsou restaurace specializované buď na mušle - moules, nebo Crepes - tedy palačinky. Obé výborné!
Malá vzpomínka na naše cesty minulé. Vyrazili jsme ještě s Lindou v břiše po dálnici D 5 a někde kolem Rokycan jsme sjeli. Líbila se nám památka, která byla z dálnice vidět.
Těsně před porodem - což už je taky vidět - funím na Radyni
Hned jak se Linda narodila, koupili jsme babyvak a vyráželi na výlety. Hrad Velhartice na Klatovsku - to je kus historie!
Když byla Linda dva měsíce stará, vyrazili jsme i na festival Muzika v Hrádku u Rokycan - myslím si, že hudbu má ráda už i dnes. Však jsem si zpívala celé těhonství.
A další z minulých - když byl Lindě rok a kousíček- jeli jsme se podívat na místo naší svatby- na zámek Manětín.
Další náš výlet na hrad - tuším Krašov
V Západočeském muzeu v Plzni vystavují docela zajímavé exponáty. Třeba dinosaury!
květen 2006: tak to jsme se rozhodli, že pojedem na Petřín, ještě jsme tam ani jeden z nás nidky nebyli, tak to bude príma výlet. Jenže ouha -ten den si tam pozvala své lidi a davy lidí ODS - no hrůza -Topolánek tam rozdával nanuky a buřty, ale i tak jsme se bavili.
červen 2006 - Trutnov - Tereza byla na národní přehlídce recitátorů a my s ní
kousek od Trutnova jsou také Adržbažské skály
18.listopadu 2007 vyrážíme na hory! Na Šumavě napadlo straaašně moc sněhu, tak jedem. Výprava je veliká, je nás moc - sbalit bundy, boby, lopaty atd. Nasedáme do tátova auta - Fabie, má zimní pneu, já na své Felicii ne. Nasedneme a jsme namačkáni jako sardinky. Táta totiž ve svém služebním voze vozí hodně věcí, on chce jet, já ne. Takhle ted nepojedu - " děti, jdeme do mýho auta" . Takže zase vše ven, veškerá výbava a nás pět. Táta se naštve, nejdřív se tváří, že s námi na just nepojede, ale představa, že pojedu na letních sama s dětma do sněhu -jede! Dojelo se v pohodě, na Špičáku jsme si ještě půjčili boby s volantem a sáňky a hurá na kopec!
poslední příprava
hurá na svah!
věrní parťáci
|
uvnitř to dnes vypadá zcela jinak, než za časů Anděla na horách...
jo a Kuky jel s námi taky.
Tady si Linda ještě užívá zbytků sněhu - ani tady ho moc mimo sjezdovky není. Toto je u stanoviště pozemní lanové dráhy Starý Smokovec- Hrebienok, kam jsme vyjely, abychom si vyzkoušely Snoutubing a taky se trochu prošly. Naše procházka nás dovedla k Bilíkovo chatě na horku čokoládu...
říjen 2010
z
V sobotu ráno po snídani jsme se sebraly a jely k Demänovské ledové jeskyni, kde se natáčela Perinbaba a Sůl nad zlato. Linda zvládla i 670 jeskynních schodů. Pak jsme vyjely lanovkou na Zahrádky, kde jsme se chvíli kochaly, chvíli chodily a pak jely zpět. I tak nám tento výlet zabral 6 hodin a pak nás čekal opět podvečerně večerní vodní relax.
I 
to už je ale fakt pár dní do porodu
táta s Lindou v nosítku
tahle nosítka jsou na výlety pohodová. Chtěli jsme šátek, ale při naší tloušťce a mé nemotornosti jsme se báli, že to nebudem umět.
při svatbě byl ještě sníh
i na výletě se musí odpočívat
pozor....!!!!Berounka je pod Vámi!
a nenastydne můj pejsek?
